Těžká rozhodnutí v době COVIDu

Ptají se mě, jednou za čas, známí, kamarádi, jestli mohou přijít do našeho baru hrát, i když nejsou očkovaní, nebo nemají test, nebo prostě nesplňují nějakou z aktuální (a celkem nepřehledných) podmínek návštěvy baru či sportoviště.

Pro mě osobně nejsou problém lidi, kteří nemají COVID, tedy třeba že jsou zdraví, mají test. Přestože to není v souladu s vládní vyhláškou.

Vláda, svojí vyhláškou, postavila proti sobě majitele restaurací (chtějí hosty a chtějí, aby hosté byli spokojeni), jejich hosty (chtějí službu, jídlo, ..) a obsluhu (servírky, barmany, ti chtějí příjemný lidský kontakt, a většinou klid).  Asi netřeba připomínat absurdní situace, když host vyčítá servírce, že je vládní zaprodanec. Vláda to podle mě neudělal moc dobře, protože teď si můžeme nadávat na debilní vládu spolu a asi je znova nezvolíme.

Těm pár známým, kamarádům i přátelům, co po mě chtěli výjimku,jsem vždy řekl “ne”. Tady jsou důvody

Pravidla pro všechny 

O mé výjimce by se dozvěděli moji kolegové, parťáci, zaměstnanci a řekli by si - “nojo, je to tady jako všude. Protekce, výjimky, kamráčofty, přimhuřování oka, silnější pes m..á.” A tento "však si to nějak uděláme" mindset - nastavení způsobu fungování, rozšíří mezi všechny z nás. A když se "zaměstnanci" nemohou spolehnout na to, že pravidla platí pro všechny, nebudu se ani já moct spolehnout na to, že tomu i oni věři. A budu muset začít kontrolovat jejich dodržování, vyrobit sankce, ověřování a ze směru "ke svobodná firma s velkou odpovědností" přejdeme na “firmu, kde kontrolujeme všechno”. Schopnost si domluvit pravidla a pak je bez kontroly dodržovat právě pro tu důvěru, která tím vznikne, to je hodnota, za kterou chci jít.

Třeba, hodně lidí se tomu diví, všichni si platíme svoji vlastní útratu na baru. I já, jako majitel. Máme přesná pravidla pro to, co máme jako barmani zadarmo a dokonce se i bavíme o tom, kdy je porušení tohoto pravidla ok. Konkrétně - pravidlo: jedno kafe za směnu pro barmana zdarma. Ale jedna barmanka kafe hrozně moc potřebuje, říkala to a dělala psí oči tak dlouho, až dostala výjimku. Všichni o výjimce ví. Tak má kafí zdarma prostě víc. Individuální požadavky se občas nevejdou do pravidel. Ale musí se to udělat transparentně.

Kompetence

Barman, barmanka, to ideálně jsou u nás dočasní vládci vesmíru. Celý ten cirkus prostě chvíli vedou, jednají za něj s hosty, vyřizují všechno. Když já přijdu, a nejsem za barem, jsem “jen” host. Snažím se nijak neřídit a všechny své postřehy si nechat “na potom” (zatím mi to nejde na 100%, ale zlepšuju se). Tedy, jako majitel firmy, ani jako provozní nesmím mít možnost rozhodnout o výjimce, je odpovědnost barmana, aby tam byli jen hosté, kteří mohou (tak jsme se domluvili na poradě). A barman se ideálně řídí tím, jaká je domluva a ne náhodnými vstupy “šéfa”, nebo svým dojmem o zdravotním stavu. Stejně, jako nemá kompetenci o výjimce rozhodou účetní, nebo správkyně sociálních sítí, nemá ji ani jednatel firmy.

Už mám za sebou i první úspěch v tomto přístupu. Chtěl jsem pomoci barmanovi pomoci vyřídit objednávky (nalít pár panáků pro hosty, co se mnou seděli u stolu) a tak říkám, když vidí, že nestíhá, tak  “já to donesu, jo?” a on “ne ne, jiný lidi za barem mi v tom jen dělají bordel”. A já jsem tiše slavil:)

Tedy zpět k očkování - o výjimce nemá technicky kompetenci rozhodnout nikdo. Ani provozní, ani jednatel. Ne proto, že to vyhlásila vláda, ale proto, že jsme se tak dohodli.

‍